Máte investice na několika místech a nikdy jste je neviděli vedle sebe na jednom papíře? Pak možná ani vy nevíte, jestli vaše portfolio dává smysl jako celek, nebo jestli je to jen sbírka produktů, které vám v různých fázích života někdo prodal.
Přesně tohle byla situace klienta, který za mnou nedávno přišel. Nebudu ho jmenovat, ale říkejme mu Karel. Je to reálný příběh, mění se jen jméno, čísla i souvislosti zůstávají přesně tak, jak se skutečně odehrály. Karel byl dlouholetým klientem České spořitelny, měl tam vedený účet ERSTE Premier a postupně mu prodejci nabídli osm různých fondů. Pojďme se na jeho portfolio podívat blíž a ukázat si, jak fondy České spořitelny obstály ve srovnání s alternativami, u nás v Česku i ve světě. To vše k září 2025.
KDYŽ PORTFOLIO ROSTE, ALE STRATEGIE CHYBÍ
Než se pustíme do čísel, je potřeba znát jednu věc. Karlovi je 45 let a je stále ve fázi budování majetku. Nečerpá rentu ani nechrání, co již vybudoval. To je klíčová informace. U dvou lidí se stejným majetkem, ale jinou životní fází, by se vhodná strategická alokace aktiv lišila zásadně.
Když jsme se podívali na 8 fondů, které Karel od spořitelny postupně nasbíral, vyšlo najevo, že 68 % portfolia leželo v dluhopisech a konzervativních nástrojích podobných spořicímu účtu – fondy peněžního trhu, konzervativní dluhopisy, ale i rizikovější high-yield dluhopisy. Zbytek tvořilo zhruba 15 % v nemovitostech a jen 14 % v akciích. Pro člověka v budovatelské fázi je to výrazně poddimenzovaná dynamická část.
Než se ale budeme bavit o tom, kolik má být kde procent, podívejme se na druhou otázku, kterou většina investorů u „bankovních“ fondů zpravidla neřeší. Jak si jednotlivé fondy vedou v porovnání s konkurencí ve stejné třídě aktiv?
Karlovy fondy jsem tedy rozdělil do pěti skupin podle typu aktiv a ke každé přiřadil srovnatelnou alternativu, pomocí srovnávače Logical Finance, tedy na základě veřejně dostupných dat o historické výkonnosti.
KONZERVATIVNÍ DLUHOPISY – DVĚ ALTERNATIVY, KTERÉ SPOŘITELNU JASNĚ PŘEDBĚHLY
První skupinou byly tři konzervativní fondy: ERSTE Sporoinvest, konzervativní mix a Sporobond. Konzervativní část portfolia by měla kopírovat ekonomiku, ve které žijeme, naši inflaci, naše úrokové sazby. Proto dává smysl tohle řešení srovnávat hlavně s tuzemskými správci.
Za posledních zhruba 7 let (toho času, kdy jsem to klientem řešil), od podzimu 2018, tyto tři fondy zhodnocovaly Karlovy peníze o 1,5 %, 2,8 % a 2,4 % ročně. Ve stejné třídě aktiv přitom existují jako fondy Conseq Invest Dluhopisový a Partners Bond Opportunity, které za stejné období vydělávaly kolem 3, resp. necelá 4 % ročně. To je o 1 až 2,5 procentního bodu ročně víc, při srovnatelném riziku.
KORPORÁTNÍ DLUHOPISY – DVOJNÁSOBNÝ VÝNOS PŘI POLOVIČNÍM KOLÍSÁNÍ
Podobný, ale ještě výraznější rozdíl byl u korporátního dluhopisového fondu ČS. Ve srovnání s fondem Conseq korporátních dluhopisů, dlouhodobě jedním z nejsilnějších hráčů v konzervativním českém rybníčku, vyšel rozdíl za necelých třináct let, od ledna 2013, takto:
Fond České spořitelny vydělával 1,14 % ročně, Conseq 2,77 % ročně. To je více než dvojnásobek. A nejde jen o výnos. Kolísání, tedy volatilita, bylo u fondu spořitelny kolem 2 %, u Consequ jen kolem 1 %. Jinými slovy, Karel mohl mít za poloviční kolísání víc než dvojnásobný výnos.
NEMOVITOSTNÍ FONDY – ČESKÁ SPECIALITA SE SILNOU KONKURENCÍ
Nemovitostní fondy jsou v Česku specifikum. V zahraničí byste místo nich hledali spíš akcie realitních společností, tzv. REITs, což je ale úplně jiná třída aktiv (akcie) s jiným tržním chováním. V rámci Česka proto srovnání moc nedává smysl.
REICO ČS nemovitostní fond je sice nejstarší nemovitostní fond u nás, ale zároveň i největší. A s velikostí přichází v případě nemovitostních fondů problém. Fond nestíhá plynule investovat všechny peníze investorů, což jeho výkonnost brzdí. Ve srovnání s Trigea nemovitostním fondem, který založil Tomáš Trčka, průkopník nemovitostního investování v Česku a zakladatel právě Nemovitostního fondu ČS, a s Conseq Realitním fondem vycházel toho času rozdíl od dubna 2019 takto – 3,76 % ročně u České spořitelny versus 6,4 až 6,5 % ročně u Trigei a Consequ. To je skoro dvojnásobek při srovnatelném typu aktiv.
HIGH-YIELD DLUHOPISY – TADY SPOŘITELNA OBSTÁLA
Aby to nevyznělo, že bankovní fondy jsou automaticky horší ve všem. U vysoce úročených, tzv. high-yield dluhopisových fondů, tedy rizikovější a dynamičtější části dluhopisového trhu, kde už dává smysl srovnávat i se světovými správci, dopadlo srovnání jinak.
Za společných jedenáct let, od roku 2014, měl fond České spořitelny výkonnost velmi podobnou fondu Fidelity Global High Yield, jednoho z největších správců na světě, a dokonce s o něco nižším kolísáním. Pokud tedy chcete mít high-yield dluhopisovou složku v portfoliu, fond od spořitelny v tomto případě není důvod měnit.
AKCIOVÁ ČÁST – NEJVĚTŠÍ ROZDÍL V CELÉM SROVNÁNÍ
Nejvýraznější rozdíl se ukázal tam, kde by při věku 45 let a budovatelské fázi mělo být těžiště portfolia, v akciích.
Fond ČS Global Stocks jsem porovnal s Fidelity World Fund a Amundi Global Equity, všechny tři v korunách, zajištěné proti měnovému riziku, se společnou historií od roku 2018, tedy sedm let. Fond spořitelny vydělával 6,69 % ročně, Fidelity necelých 10 % a Amundi kolem 11 % ročně. V přepočtu na peníze – z milionu korun vloženého v roce 2018 by dnes (v roce 2025) bylo u České spořitelny přibližně 1,5 milionu, u Fidelity 1,86 milionu a u Amundi téměř 2 miliony korun.
Podobně dopadla i vlajková loď spořitelny, fond Top Stocks, navíc s vyšší volatilitou (17,5 %) než srovnávané alternativy (11 až 13 %, pro srovnání index MSCI World kolem 15 %) a přitom nižším výnosem. Vyšší kolísání bez vyššího výnosu je přesně ta kombinace, na kterou by si měl dát pozor každý, kdo v portfoliu podstupuje riziko a chce za něj být odměněn.
KDYŽ SEČTETE CELÉ PORTFOLIO
Jednotlivé fondy jsou zajímavé, ale klienta nakonec zajímá jedno – jak si vedlo celé jeho portfolio. Když jsme Karlových 8 fondů přeskupili, tři nejkonzervativnější jsme sloučili do jednoho, a nahradili je stejným typem aktiv od jiných správců (Conseq, Trigea, Fidelity, Amundi), vyšlo najevo přehlednější portfolio z 5 fondů místo 8.
Za 6,5 roku společné historie vydělávalo Karlovo původní portfolio od České spořitelny 2,95 % ročně. Stejné rozložení aktiv, jen s kvalitnějšími fondy, vyneslo 5,4 % ročně. To je při shodné volatilitě téměř dvojnásobné kumulativní zhodnocení.
NEJDE JEN O VÝBĚR FONDŮ, ALE O SPRÁVNOU ALOKACI
Tady bych ale zastavil. Kdybychom Karlovi jen vyměnili fondy za lepší se stejným rozložením, odvedli bychom jen půl práce. Klíčová otázka totiž nezní jen „jaké fondy“, ale „jaká strategická alokace aktiv“, tedy kolik má být v akciích, kolik v dluhopisech, kolik v nemovitostech či různých alternativních aktivech vzhledem k životní fázi klienta.
U Karla, 45letého muže stále v budovatelské fázi bez potřeby čerpat rentu, dává smysl výrazně dynamičtější portfolio. V našem návrhu jsem doporučili 70 % v růstové, akciové části a 30 % v konzervativnější složce (z toho 20 % dluhopisy, 10 % nemovitosti). Místo původních zhruba 68 % v konzervativních nástrojích a jen 14 % v akciích.
Když jsme od dubna 2019, kdy začíná společná historie fondů, porovnali tři varianty – Karlovo původní portfolio od České spořitelny, stejné rozložení jen s kvalitnějšími fondy, a portfolio se správnou strategickou alokací navrženou na míru jeho situaci, vyšlo toto.
- Původní portfolio od České spořitelny – 2,80 % ročně, z 1 milionu Kč dnes 1 180 000 Kč
- Stejné rozložení, jen kvalitnější fondy – 5,22 % ročně, z 1 milionu Kč dnes 1 350 000 Kč
- Portfolio navržené na míru Karlově situaci – 7,80 % ročně, z 1 milionu Kč dnes 1 560 000 Kč
Rozdíl mezi první a poslední variantou není v žádném detailu. Je to kombinace dvou samostatných rozhodnutí:
- která aktiva vybrat v rámci dané třídy,
- a kolik do které třídy vůbec alokovat.
Obě chyby se ve výsledku sčítají, možná dokonce násobí.
CO SI Z TOHO ODNÉST?
Mnoho lidí věří, že když mají fondy od velké banky, jejich peníze jsou v bezpečí a portfolio dává smysl. Banka je přece stabilní instituce s dlouhou historií. Na tom něco je. Velké banky jsou skutečně stabilní a jejich fondy nejsou špatné produkty samy o sobě.
Automaticky to ale neznamená, že jde o nejvýhodnější volbu v dané třídě aktiv. Banky jsou primárně prodejní organizace s rozsáhlou klientskou základnou, a to je jiný úkol než postavit optimální a ideální portfolio pro konkrétního člověka v konkrétní životní fázi. V praxi to vidím opakovaně. Karlův případ to jen ukazuje na konkrétních datech. Ve 4 z 5 srovnávaných tříd aktiv existovaly alternativy s výrazně lepším poměrem výnosu a rizika, a strategická alokace byla nastavená spíš podle toho, co se dalo prodat, než podle toho, v jaké byl pan Karel fázi života.
Historická výkonnost samozřejmě nic negarantuje do budoucna. Čísla výše popisují, jak se fondy chovaly v minulosti, ne jak se budou chovat dál. A zároveň je třeba srovnat i více parametrů než jen výkonnost a volatilitu. Právě proto ale dává smysl portfolio pravidelně kontrolovat ze dvou úhlů zároveň. Vybíráte v rámci jednotlivých tříd aktiv fondy, které dlouhodobě patří k těm lepším ve svém oboru? A odpovídá celkové rozložení mezi třídami aktiv vaší skutečné životní situaci? Ne jen tomu, jak portfolio historicky vznikalo?
Pokud si nejste jistí odpovědí alespoň jednou z těchto otázek, stojí to minimálně za druhý pohled. A pokud byste si chtěli nechat podobně detailně rozebrat vlastní portfolio, klidně se ozvěte, rád se na něj s vámi podívám.
Investujte předvídatelně.
