Když stát chce kontrolovat ceny
V roce 301 našeho letopočtu se římský císař Dioklecián odhodlal k radikálnímu kroku, aby čelil rostoucí inflaci, která ohrožovala stabilitu celého Římského impéria. Jeho edikt o maximálních cenách měl být východiskem z ekonomické krize, která byla způsobena mimo jiné nadměrnou emisí mincí a jejich snižující se hodnotou.
Pro současné investory je tento historický moment zajímavou inspirací, jak (ne)bojovat s inflací a proč zlato není už dávno ten bezpečný přístav, jak leckteré marketingové materiály prodejců zlata tvrdí.
DIOKLECIÁNŮV BOJ S INFLACÍ
Diokleciánova politika byla reakcí na dlouhodobé ekonomické problémy Říma, zejména na hyperinflaci, která devastovala ekonomiku. Inflace byla částečně poháněna neustálým snižováním obsahu drahých kovů v římských mincích, což vedlo k jejich postupnému znehodnocování. Dioklecián, snažíc se situaci napravit, stanovil maximální ceny pro širokou škálu zboží a služeb, včetně potravin, oděvů a pracovní síly. Tento krok byl nevídaný a představoval jeden z prvních zaznamenaných případů pokusu o přímou kontrolu cen ze strany státu.
SELHÁNÍ EDIKTU
Edikt selhal z několika důvodů. Zaprvé, stanovené ceny často neodrážely reálné tržní podmínky a vedly k nedostatkům, neboť prodejci se odmítali zbavovat svého zboží za uměle nízké ceny. Zadruhé, pokud ceny některých zboží byly příliš vysoké, lidé je jednoduše přestali kupovat, což vedlo k dalšímu ekonomickému poklesu. Tento pokus o regulaci cen tak paradoxně pouze zvýšil ekonomické problémy, s nimiž se Řím potýkal.
ZLATO A INFLACE
V době kdy Římská říše čelila významné inflaci kvůli devalvaci měny, se mnoho lidí obrátilo ke zlatu jako k bezpečnému přístavu. Avšak edikt o maximálních cenách odhalil jeho značná omezení. Diokleciánův pokus o kontrolu inflace prostřednictvím cenových regulací nejenže selhal, ale také ukázal, že i zlato může být zranitelné v extrémních ekonomických situacích. V obdobích, kdy vláda zasahuje do ekonomiky regulacemi, může být hodnota zlata pod tlakem.
MODERNÍ PARALELY
Diokleciánův přístup a jeho důsledky mají značný význam i pro moderní ekonomiku a investiční strategie. Příklady z nedávné historie, jako je Zimbabwe nebo Venezuela, ukazují, že vládní intervence v tržní ekonomice, zejména ve formě kontroly cen nebo masivního tisku peněz, mohou vést k hyperinflaci a ekonomickému kolapsu.
V posledních letech zažíváme také vysokou infalci. Není to tedy hyperinflace, ale vysoká inflace rozhodně. A přímou souvislost vidím opět ve výrazném tisknutí peněz v po Covidovém období. To sice ekonomiku nastartovalo, ale ve spojení s ostatními okolnostmi způsobilo robustní růst cen, tedy inflaci. A zlato? V roli ochránce hodnoty peněz opět zklamalo.
POUČENÍ
Diokleciánův edikt o maximálních cenách a jeho selhání představuje cenné historické poučení o rizicích vládních zásahů do ekonomiky a o omezeních zlata jako ochrany proti inflaci.
Pro moderní investory jsou tato historická ponaučení důležitá. Neexistuje jedno univerzální investiční řešení pro ochranu hodnoty peněz. I Diokleciánův případ z dávné historie nám připomíná, že žádné aktivum není imunní vůči turbulentním tržním silám. A že zásadní je kvalitní a prozíravá diverzifikace. Myslím, že ta je jediným možným řešením nejen pro ochranu proti inflaci a řízení rizik.
Investujte prozíravě.
