Pohádkové bohatství na cestě k pádu na dno
Na konci období středověku, v 15. století, měla Evropa obrovský problém – nedostatek zlata. Žlutý kov sloužil jako univerzální platidlo. Zlaté mince sloužily jako základ měn jednotlivých států a nemalé množství bylo uloženo ve formě šperků a dalších uměleckých děl. Jenže doly byly tou dobou už téměř vytěženy a spousta zlata mizela po hedvábné stezce výměnou za luxusní zboží z východu. To omezovalo obchod a hospodářský růst.
Právě to byla jedna z motivací pro zámořské cesty, které vedly k objevení amerického kontinentu, se kterým tehdejší Evropa do té doby neměla kontakt. Největší koloniální mocností té doby se stalo Španělsko, které sice pohádkově zbohatlo, ale nakonec právě kvůli tomu zaostalo za svými protivníky ze zbytku Evropy.
A hlavním viníkem byl téměř neomezený přísun zlata z Jižní Ameriky.
BOHATSTVÍ INCKÉ ŘÍŠE
V roce 1533 Španělé pod vedením Francisca Pizarra vyvrátili mocnou Inckou říši, která do té doby dominovala jihoamerickému kontinetu. Společně s obrovským územím, množstvím otroků a městy, které neměly v Evropě té doby obdobu, se dobyvatelé zmocnili také pohádkového bohatství ve zlatě.
Pro Inky a další obyvatele Jižní Ameriky nemělo zlato takovou cenu, jako pro Evropany. Byla to jediná velká ekonomika v historii, která se úplně obešla bez měny a obchodu. Zlato tak sloužilo výhradně k výrobě nádherných uměleckých předmětů. O ty ale Španělé zájem neměli. Všechny předměty nemilosrdně roztavili a poslali na lodích do Španělska. Následně otevřeli nové doly, ve kterých pracovali otroci z řad porobeného národa.
Přestože v Atlantiku hrozily mocné bouře a Španělské břehy ohrožovali korzáři, 90 % ukradeného zlata se dostalo do Španělska a naplnilo státní pokladnu.
NEJBOHATŠÍ STÁT SVÉ DOBY
Španělsko se tak téměř přes noc stalo neuvěřitelně bohaté, splatilo veškeré zahraniční dluhy a pustilo se do budování žoldnéřské armády, kterou vrhlo proti svým nepřátelům z řad protestantských států, hlavně Anglie a Nizozemí. Začalo také budovat obrovskou námořní flotilu, se kterou si chtělo podmanit okolní moře.
Další investice proudily do nádherných paláců a náboženských staveb, stejně jako do umění. Španělský dvůr se tak stal s přehledem nejnablízkanějším dvorem Evropy.
PROKLETÉ INCKÉ ZLATO?
Ač se to tak zpočátku nezdálo, incké zlato Španělsku z dlouhodobého hlediska nic dobrého nepřineslo. Bylo prokleté? Nejspíš ne. Zafungovaly ekonomické zákony, o kterých tehdejší učenci neměli sebemenší tušení.
Španělské království si mohlo dovolit královsky platit vojáky, úředníky, umělce i řemeslníky. Jenže zlata bylo více, než zboží. Na to reagovali obchodníci když si uvědomili, že v takové situaci mohou požadovat vyšší ceny. Středověk inflaci téměř neznal, ceny se mohly zvýšit kvůli válce nebo neúrodě, ale dlouhodobě zůstávaly stabilní. Ne tak ve Španělsku, kde každoroční inflace dosáhla hodnoty 3 %.
Vysoké ceny vedly k tomu, že se vyplatilo veškeré zboží dovážet. Nejen to luxusní, jako bylo třeba koření, drahé látky nebo slonovina, ale i běžné věci, které by se daly levněji vyrábět doma. Jenže k tomu chyběla motivace. Zlata bylo přece dost. V té době se v západní Evropě začaly rozvíjet první manufaktury, Španělsko ovšem tento vývoj nenásledovalo a dál se opájelo bohatstvím zámořských kolonií.
Přes obrovské investice do armády a námořnictva se Španělsku ve válkách nedařilo. Obří flotilu, Španělskou Armadu, v roce 1588 během pokusu o invazi do Anglie zničilo špatné počasí a menší, ale hbité anglické loďstvo.
Království spoléhalo na přísun zlata z kolonií, ale ukázalo se, že ten nekonečný není. Spousta obyvatel se vydala za štěstím do Ameriky, takže na domácí půdě chyběli pracovníci. Navíc země zcela zaspala začátek vzniku moderního průmyslu. Na konci 16. století tak muselo Španělsko hned třikrát vyhlásit bankrot.
Následovaly války o Španělské dědictví, ve kterém si říši rozebraly ostatní mocnosti. Na začátku Napoleonských válek tak bylo Španělsko chudou agrární zemí, kterou si nejdřív zabrala Francie a na jejímž území proběhla možná nejničivější kampaň celého konfliktu. To už je ale jiný příběh.
DIVERZIFIKACE JE DŮLEŽITÁ
Jednostranná závislost na jediném zdroji bohatství má dlouhodobé negativní dopady na osobní majetek i státní ekonomiku. Z toho plyne, že investorům a ekonomikám se vyplácí diverzifikovat svá aktiva a zdroje příjmů, aby minimalizovali rizika spojená s náhlými změnami na trzích, měnovými a inflačními riziky či politickými a sociálními faktory.
Je důležité se poučit z historických událostí a využít tyto znalosti ve svůj prospěch. Jsem přesvědčen, že s kvalitními informacemi přichází kvalitní rozhodnutí.
