Od skladiště obilí po moderní bankovní domy
Nejstarší finanční domy datujeme díky záznamům na kamenných destičkách do Babylonské říše v 18. století před naším letopočtem. Zdaleka to však nebyly banky, jak je známe dnes. Vždyť tehdy ještě ani neexistovaly peníze. Byly to vlastně skladiště. Součásti místních chrámů, kde si obyvatelé i poutníci mohli uložit obilí, dobytek nebo zboží. Tyto instituce nicméně poskytovaly také půjčky.
Peníze v podobě mincí z drahých kovů se zrodily v 7. století před naším letopočtem v řeckých městech na pobřeží malé Asie. Společně s nimi vznikly také úroky. A zrodila se také lichtva.
LICHTVA JAKO HŘÍCH PROTI BOHU
Římská říše v mnohém připomínala naši moderní společnost. Zvláště se to týkalo ekonomiky, která se řídila principy volného trhu. Existoval poměrně rozvinutý finanční trh, který ale v té době neprovozovaly banky, ale bohatí jednotlivci.Ti ukládali a půjčovali peníze. Dokonce vydávali směnky, které sloužily k dálkovému obchodu. Římský stát nařizoval vést přesné účetní záznamy a účetnictví bylo na vysoké úrovni.
Úroky ale byly v dobách Římské říše obrovské, v provinciích mohly dosahovat až 48 %. Dlužníci se tak snadno dostávali do problémů a v krajním případě mohli skončit kvůli dluhům v otroctví.
Boj proti vysokým úrokům, lichtvě, se stal jedním z důležitých témat raného křesťanství. Po pádu Římské říše a v době středověku tak církev úroky zakazovala, protože je považovala za hřích. Poskytování úvěrů bylo ale stále potřebné, proto se toto pravidlo obcházelo vyměřováním nejrůznějších poplatků. Financemi se v této době zabývaly kláštery, rytířské řády a také židovské obyvatelstvo, které za toto privilegium platilo vysokými daněmi náležejícími králům. A také častými pogromy. To když se na ně zaměřil hněv lidí ze špatné ekonomické situace.
Nechvalně proslul také Filip IV. Francouzský, který vyřešil problémy s neudržitelností státních financí prostě tak, že své největší věřitele – řád Templářských rytířů, obvinil z kacířství a nechal je vyvraždit.
BANKOVNÍ RENESANCE
Rozvoj bankovnictví se váže s rozvojem italských měst. Ostatně název této instituce pochází z italského slova banco, což byla zelená látka, na které italští finančníci prováděli své transakce. První banka, Bank of Saint George, byla založena už v roce 1407. V Itálii také najdeme nejstarší dodnes fungující banku, Monte dei Paschi di Siena.
Za první novodobou banku považujeme Amsterdamskou banku založenou v roce 1609. Ta vznikla, aby z trhu stahovala nekvalitní mince. Nicméně poskytovala také vklady, svým klientům umožňovala bezhotovostní platby a prováděla směnečné transakce. Později začala dávat i úvěry.
ZALOŽENÍ FEDU
Důležitým milníkem pak bylo založení Federálního rezervního systému, centrální banky USA známé pod jménem Fed. Do té doby panoval ve financích chaos, každá banka si vydávala vlastní peníze.
Fed vznikl před Vánoci 1913, kdy prezident Woodrow Wilson podepsal Zákon o federálních rezervách. Tak vznikl první moderní bankovní systém, který postupně převzaly další státy.
POUČENÍ PRO BUDOUCNOST
Historie finančních institucí nabízí několik klíčových ponaučení. Vývoj institucí od babylonských skladišť přes římské úroky a lichvu až k moderním bankám ukazuje potřebu přizpůsobovat se měnícím se podmínkám. Z historie centrálních bank, jako je Fed, plyne důležitost regulace peněžní politiky pro ekonomickou stabilitu. Taktéž zranitelnost finančních institucí vůči politickým změnám nám připomíná, že je nedílnou součástí rizik spojených s investováním.
Uvidíme, kam se banky vyvinou v budoucích dekádách.
